Víc než týden jsme nebyli kouknout na zahrádku. Tak jsem to dnes pořádně zkoukla a jsem nadšená.
Libeček, moje vzpomínka na babičku, který mi nikdy nepřežil, letos jede jako divý.
Největší radost mi ale udělal chřest. Loni vysetý. A na podzim přesazený. Vypadalo to, že to nedá a že budu muset začít znovu. Chřest se sbírá až od 3.roku, kdy má dostatečně silné kořeny na pravidelnou sklizeň. Znáte? Poznáte? Pěstujete?
Další překvapení na první pohled upoutala rostoucí tráva v místě hrací plochy pro děti. O tom jsem psala o dva příspěvky dříve.
Bylinky jsem letos přesazovala na bylinkovou spirálu, a taky jako porost pod keře. Zda se, že žije úplně všechno.
Keře rybízu už kvetou (červený vždycky dřív než černý). Muchovník už taky nasazuje na květ a višeň plstnatá taky kvete.
No a jako bonus na závěr klíčí petržel, majoránka a saláty.
Dnes konec hlášení. Příště zas třeba se zamyšlením.
